kvietismus (JKI-K)
kvietismus (z lat. quietus – klidný, tichý, pokojný) 1. Sklon ke klidu, kontemplaci a mystice, odevzdanost osudu. 2. Kř. učení, zal. na mystickém vztahu k Bohu (tzv. kvietistická mystika), jehož principy a etické zásady formuloval špan. teolog Miguel de Molinos (1640-1696) ve spise Guida spirituale (Duchovní průvodce, 1675). Molinův k. učil odevzdanosti do vůle boží a umožňoval individuální zbožnost a spásu bez lidského (a církevního) přičinění. V románských zemích, zejm. v Itálii, měl Molinos četné stoupence, kteří usilovali o niternou víru, mravní zdokonalování, vnitřní klid a mír a neodporování zlému. Šíření k. vzbudilo pozornost jezuitů a dominikánů; z jejich podnětu byl Molinos vyšetřován inkvizicí, ale své učení obhájil. Nový inkviziční proces 1685 však skončil odsouzením Molina k doživotnímu klášternímu vězení. Také jeho následovníci byli vězněni nebo dokonce popraveni.