karman (Buddh)
karman, pál. kamma – čin, podmíněná příčina neodvratného účinku, plodu (phala). Každý čin přináší patřičný důsledek, jehož zrání (vipáka) trvá různě dlouhou dobu, a když plod činu dozraje, utrhne se a padne přímo na svého pachatele. Může se to stát za tohoto života, v životě příštím, ale i později. A protože všechny plody neuzrají v tomto životě, musí se každá bytost znovuzrodit, a to v různých stavech podle toho, jak si zaslouží. Působení karmanového zákona nezávisí však výhradně na činu samém, nýbrž i na záměru ten čin provést. Sám úmysl něco provést stačí k tomu, aby počal zrát plod, a to podle toho, jaký ten úmysl či záměr byl. Jak činy špatné, tak i činy dobré vedou k znovuzrození, neboť oboje zaslouží spravedlivou odplatu, a proto jest konat jen činy „nijaké“ – neutrální, které nesou jen „nijaké“ plody. Karmanový zákon ovšem není žádný determinismus. Jestliže minulé činy přece jen zákonitě určují špatné, lepší nebo dobré podmínky dalšího znovuzrození, nikterak neovlivňují a neomezují činy přítomné. Karmanový zákon sice zařadí jedince do nové situace, ale ponechává mu zcela na vůli, jak se zachová a jak na tuto situaci bude reagovat. V Dhammapadě se píše: „Ani v povětří, ani v hlubině oceánu, ani v nitru hor není na světě místečko, kde by se živáček zbavil zlého činu.“ Termínem karman (pál. kamma) se též označovalo konání mnišské obce (sangha) nebo skupiny nejméně dvaceti mnichů, kteří už měli právo rozhodování (san. viniščaja, pál. viniččhaja) v zásadních záležitostech. Je to také formální postup při ordinaci (upasampadá), při trvalém přijetí novice (san. šrámanéra, pál. sámanéra) za řádného mnicha (san. bhikšu, pál. bhikkhu).