chrám (Hind)
chrám – dům boží pro účely modliteb, rituálního uctívání a služeb bohům a pro přinášení obětí. Ve védské době a za bráhmanismu byly oltáře pro uctívání a přinášení obětí konstruovány pod širým nebem, a to nově pro každou příležitost. Místa s malými oltáříky pro lidové obřady a modlitby byla obvykle pod posvátnými stromy nebo v přírodních jeskyních. Hinduistické chrámy se vyvinuly pod buddhistickým vlivem napodobením ve skále vytesaných shromažďovacích hal pro mnichy, žijící kolem nich ve svých klášterních celách. Tyto haly měly v čele stúpu, naznačující Buddhovu přítomnost. Později byla přidána Buddhova socha, před níž mnichové a laičtí návštěvníci vykonávali jednoduchou pobožnost (púdžá), někdy s obětováním květin nebo ovoce. Shromažďovací haly buddhistických mnichů byly původně dřevěné konstrukce, neboť se vyvinuly z letních pavilonů v zahradách a sadech, kde Buddha a jeho mnichové trávili období dešťů a které byly často darovány Buddhovi nebo jeho mnišskému řádu k trvalému užívání. Z toho důvodu byly pozdější haly stavěny z cihel pro větší trvanlivost a od 2. st. př. n. l. též hloubeny do skal tam, kde si mnichové zvolili za svá sídla přirozené jeskyně. To časem vedlo k vysekávání individuálních cel pro mnichy a celých klášterních komplexu (Kárlí, Adžantá aj.). První hinduistické skalní svatyně pro uctívání bohů jsou známy zhruba od přelomu 4. a 5. st. Brzo následovaly jednoduché stavby v místech, kde nebyly skály, a o 200 let později lze hovořit o chrámech. Hinduistický chrám obsahuje ústřední halu (mandapa), hlavní oltář nebo stánek s obrazem, sochou nebo symbolem boha (múrti) v uzavřené „kapli“ či „cele“, zvané garbhagrha („lůnní“ nebo „zárodečný“ dům), nad níž nad střechou chrámu ční věž (šikhara), a další vedlejší haly (mandira) s oltáři a dalšími zobrazeními boha nebo různých bohů, a dále chrámové dvory, obehnané zdí, s bránami (v jižní Indii s věžemi se štukami, zvanými gópura, vyššími než šikhara). Na nádvoří poblíže čela hlavní haly je vztyčena vlajková tyč (dhvadža), upomínka na védský obětní kůl (júpa) a současně symbol osy světa a průchodu k vyšším světům.
Literatura:
Donaldson, T. E. (1985), Hindu Temple Art of Orissa, 3 vols. Leiden: Brill.
Michell, George (1988), The Hindu Temple: An Introduction to Its Meaning and Forms, Chicago.
Význam pojmu v buddhismu viz chrám (Buddh)