Cohen, Hermann (JKI-J)
Cohen, Hermann (1842-1918) Něm. žid. filosof, spoluzakl. a představitel novokantovské marburské školy. Studoval v Halle a v Marburku (žák F. Langeho), kde působil od 1876 jako profesor filosofie. Po emeritaci 1912 učil na Vysoké škole pro vědu o židovství (Hochschule für die Wissenschaft des Judentums) v Berlíně. Filosofii dělil na teorii poznání, etiku a estetiku a za její hl. úkol považoval to, aby vycházeje z „faktu vědy“ vysvětlila apriorní předpoklady zkušenosti a jednání. C. interpretace Kanta je ovlivněna platonským idealismem; názor a myšlení nepokládal za rovnocenné formy poznání, názor považoval pouze za jednu formu myšlení. V pozdní filosofii náboženství prokazoval nutnost náboženství pomocí etických postulátů, zúžil však náboženství na pouhou morální víru v nekonečný kulturní pokrok lidstva. Hl. díla: Kants Theorie der Erfahrung, 1871; Kants Begründung der Ethik, 1877; Der Begriff der Religion im System der Philosophie, 1915; Die Religion der Vernunft aus den Quellen des Judentums, 1919.