Šankara (osoba) (Hind)
Šankara (osoba) [śaṅkara] (asi 788–820) – nejdůležitější autor filozofické školy advaitavédánta, která se jeho působením stala nejvlivnější mezi šesti ortodoxními daršanami hinduismu. Pocházel z jižní Indie, procestoval však prakticky celou Indii jako kazatel a učitel (učil i na královských dvorech) a obhajoval své učení v písemných polemikách i veřejných disputacích. Zemřel v himálajské oblasti. Napsal komentáře k upanišadám, Brahmasútrám a Bhagavadgítě a jsou mu přičítána i jiná díla, mezi nimi sanskrtské hymny, z nichž mnohé jsou dosud zpívány jako devocionální písně (bhadžany). Byl v takové vážnosti, že byl pokládán i za vtělení boha Šivy, a šla o něm pověst, že měl schopnost konat zázraky. Pochyby o krátkosti jeho života vedly k názoru, že rok 788 představuje dobu jeho odchodu do bezdomoví, nikoli narození. Podle podání založil též několik klášterů a mnišský řád asketů „s deseti jmény“ (dašanámí). Dnes existují čtyři střediska advaitové učenosti a základny řádu dašanámí, která se pokládají za původně jím založená a jejich představení používají titulu Šankaráčárja (Dváraká, Purí, Badrí a Šrngérí).
Literatura:
Das, Rasvihary (1968), Introduction to Shankara, Calcutta: Mukhopadhyay.
Devaraja, N. K. (1972), An Introduction to Sankara’s Theory of Knowledge, Delhi: Motilal Banarsidass.
Glasenapp, Helmuth von (1948), Der Stufenweg zum Göttlichen: Shankaras Philosophie der All-Einheit, Baden-Baden: Bühler.
Mudgal, S. G. (1975), Advaita of Śaṅkara: A Reappraisal. Impact of Buddhism and Sāṃkhya on Śaṅkara’s Thought, Delhi: Motilal Banarsidass.
O’Neil, L. Thomas (1980), Māyā in Śaṅkara: Measuring the Immeasurable, Delhi: Motilal Banarsidass.