bhikšu (Buddh)
bhikšu [bhikṣu], pál. bhikkhu – mnich, člen mnišské obce (sangha). Mnichové byli a jsou podle stále platné nejstarší tradice považováni za výkvět buddhistické obce. Jen oni se mohou stát „zasloužilými“ (san. arhant, pál. arahant) světci a jen oni mohou posléze dosáhnout konečného vyvanutí (san. nirvána, pál. nibbána). Mniši byli vlastně potulní žebráci. Nesměli mít žádný majetek vyjma jediný háv (san. tričívara, pál. tičívara), jídelní misku (san. pátra, pál. patta), třeba skořápku kokosového ořechu, a několik nezbytných drobností; někteří měli i prosté sandály. Ale žili jen z toho, co jim poskytovali ti, kteří pracovali, vyráběli a vydělávali – totiž buddhističtí laici (upásaka) a příležitostně i jiní. Mniši žili život skromný a kajícný, leč nikoli trýznivě asketický, jak to prováděli bráhmanští a ostatní excentrikové, jógini a jiní snaživci (san. šramana, pál. samana) také toužící po spáse. Kdo se chce stát mnichem, opustí svůj dům a rodinu, což znamená, že se odebéře pryč k putování (san. pravradžja, pál. pabbadždža), do bezdomoví (san. anágára, anágárika, pál. anágára, anágárija, anágárika). Oholí si vous i vlasy, oblékne si roucho většinou oranžové nebo sytě žluté barvy a před váženým mnichem, ctihodným to údem obce mnišské, třikrát upřímně a nahlas prosloví: „Utíkám se k Buddhovi, utíkám se k dharmě, utíkám se k obci.“ (san. Buddham šaranam gaččhámi, dharmam šaranam gaččhámi, sangham šaranam gaččhámi. pál. Buddham saranam gaččhámi, dhammam saranam gaččhámi, sangham saranam gaččhámi.) Vypočítává též desatero pravidel mnišské kázně (san. dašašíla, pál. dasasíla). Když se pak adept dočká pozvání „Pojď, mniše!“ (pál. Éhi, bhikkhu!), je přijat a stal se buddhistickým novicem (san. šrámanéra, pál. sámanéra). Chtěl-li se buddhistou stát přívrženec jiného učení, musel projít čtyřměsíční zkušební lhůtou; prohřešil-li se nějak během této lhůty, zkušební doba začala znova, ale byl-li přestupek závažnější, rovnou ho vyloučili. Kdo se ve zkušební době osvědčil, dospěl k ordinaci (upasampadá). Duchovní vývoj mnichův má čtyři stupně: 1. „kdo vstoupil do proudu“ (san. srótápanna, pál. sótápanna); 2. „kdo se vrátí už jen jednou“ (san. sakrdágámin, pál. sakadágámin); 3. „kdo se už nevrátí“ (anágámin); 4. zasloužilý mnich (san. arhant, pál. arahant), který dosáhl nirvány (pál. nibbána) už v tomto svém posledním životě. Podle studijního zaměření tvořili mnichové pět základních skupin: 1. kdo studovali zejména sútry (san. sautrántika, pál. suttantika); 2. kdo „drželi“, to jest prosazovali kázeňská řeholní pravidla (vinajadhara); 3. kteří přednášeli dlouhé sútry (san. dírghabhánaka, pál. díghabhánaka); 4. kdo se věnovali zejména studiu scholastických konspektů či výkladových výtahů (san. mátrká, pál. mátiká) z Abhidhammapitaky (san. mátrkádhara, pál. mátikádhara); 5. kteří vykládali nauku (san. dharmakathika, pál. dhammakathika). Z těchto skupin se aspoň v některých případech mohly později vyvinout různé školy nebo směry, které se odštěpovaly od původní rané nauky hínajány.
Význam pojmu v hinduismu viz bhikšu (Hind)