dašabala (Buddh)
dašabala [daśabala], pál. dasabala – desatero sil či mocí, vlastnosti dokonalých buddhů (san. sanjaksambuddha, pál. sammásambuddha); buddhům samotářům (san. pratjékabuddha, pál. paččékabuddha) je tradice upírá. Desatero sil přivádí dokonalého buddhu k poznání nejrůznějších důležitých fenoménů: 1. Co je možné (san. sthána, pál. thána, doslovně „místné“) a co je nemožné (san. asthána, pál. atthána, doslovně „nemístné“). 2. Dozrání činu (san. karmavipáka, pál. kammavipáka). 3. Sklony (san. adhimukti, pál. adhimutti). 4. Praprvky (dhátu2). 5. Cesty (pál. pratipad, pál. pratipadá). 6. Poskvrny (san. sankléša, pál. sankilésa). 7. Čistota či ryzost (san. višuddhi, pál. visuddhi). 8. Meditace (san. dhjána, pál. džhána), kontemplace (samápatti) a soustředění (samádhi). 9. Paměť svých dřívějších životů (san. smrti, pál. sati). 10. Osvobození (san. vimókša, pál. vimokkha), což znamená odstranění nečistot či poskvrn (san. ásravakšaja, pál. ásavakkhaja) ap.