bhakti (Hind)
bhakti – láska, vroucí oddanost. Zpravidla se jí rozumí láska k Bohu jako svrchovanému Pánu, často v podobě Kršnově, ale je zde přítomna i reciprocita ve smyslu lásky Boha pro jeho vyznavače. Některé purány popisují bhakti jako ohromující emocionální zaujetí, existují však různé stupně tohoto způsobu uctívání Boha. Láska k Bohu se může stát výlučným cílem života jako pravá cesta k Bohu (bhaktimárga) a může být pěstována různými způsoby, od zjevné posedlosti láskou k Bohu po tichou oddanost. Emocionální povaha bhaktického vztahu k Bohu se stala pramenem inspirace pro básníky a bhaktická poezie, vyjadřující se často formou písní (viz bhadžan), je důležitou součástí bhaktické tradice. Ačkoli se bhaktické hnutí jeví jako hnutí s převážně iracionální povahou, vyskytuje se také směr, který přiznává bhaktickému přístupu k duchovní praxi racionální zdůvodnění a dává jí podobu systematické duchovní disciplíny, která může být uvědoměle zvolena a pěstována, takže vznikla bhaktijóga.
Literatura:
Lele, J. (1980), „Tradition and modernity in bhakti movement“, Journal of Asian and African Studies 15 (1–2). %Plott, John C. (1974), A Philosophy of Devotion, Delhi: Motilal Banarsidass.
Werner, Karel (1993), Love Divine: Studies in Bhakti and Devotional Mysticism, London: Curzon Press.