maceva (JKI-J)
maceva (pl. macevot; hebr. to, co je vzpřímeno, vztyčeno) Ve starověkém Izraeli nejčastěji kultovní objekt v podobě hrubě opracované kamenné stély. M. zpravidla tvořily součást posvátných návrší (bama), kde byly vztyčovány jednotlivě i ve skupinách. Mohly se však nacházet i v chrámovém areálu, jak o tom svědčí zmínka o dvou bronzových sloupech umístěných před vchodem do Šalomounova chrámu v Jeruzalémě (1Kr 7, 15-22; 2Pa 3, 15-17) i podobná situace v chrámu v Aradu. M. bývají většinou interpretovány jako symbol nebo sídlo božstva či jeho lokální manifestace. V bibl. textech je jejich uctívání většinou tvrdě odsuzováno, což nepřímo ukazuje na jejich značné rozšíření, doložené také archeologicky (Chasor, Megido, Gezer, Šekem aj.). Nejdůrazněji proti m. vystoupili judští králové Chizkijáš a Jóšijáš prosazující kultickou očistu (2Kr 18, 4; 23, 1-25). V novější době označuje výraz m. náhrobní kámen.