minhag (JKI-J)
minhag (hebr. zvyk) Zvyklost, která nemá platnost zákona, ale stává se zavedenou praxí. M., které byly předávány z generace na generaci, se postupně vytvářely v různých obcích, zemích a oblastech. Rozdíly proto existují mezi m. Aškenázů, Sefardů a orientálních Židů. V žid. právu se mohl pův. místní zvyk prosadit jako m. a stát se tak závazným i pro utváření halachy. Od středověku začaly vznikat knihy různých m. Jednou z nejznámějších knih tohoto typu je Sefer MaHaRIL (Maharilova kniha), též Minhagej MaHaRIL (Maharilovy zvyky), jejímž autorem je Ja’akov ben Moše Moellin (Molin, Mölln, asi 1360-1427). V běžném smyslu může termín m. označovat též konkrétní ritus žid. liturgie (též nosach nebo nusach), např. minhag aškenaz – aškenázský ritus, minhag sfarad – sefardský ritus.