Hůlka Josef Antonín
Hůlka Josef Antonín
ve Velenovech (okr. Klatovy)
v Českých Budějovicích
Římskokatolický biskup. Studoval na gymnáziu v Klatovech a poté na univerzitě v Praze. Teologická studia dokončil v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kde v roce 1875 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Blatné, Soběslavi a Chvalšinách. V letech 1880–89 byl administrátorem poutního chrámu Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene. Od roku 1890 působil jako spirituál v biskupském semináři, později byl jmenován konzistorním kancléřem (1893), přísedícím církevního soudu (1894), čestným (1898) a sídelním kanovníkem (1900), kapitulním vikářem (1907) a generálním vikářem (1904). Během svého působení věnoval zvláštní péči opuštěné a zanedbané mládeži. V roce 1917 reorganizoval Serafínské dílo lásky na síť diecézních sirotčinců, které vznikly v několika městech jižních Čech. Nechal postavit kostel sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích, celý svůj majetek odkázal kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velenovech. Vydal Dogmatické pojednání o problematice odpustků (1891) a příručku Církevní řády, bratrstva a spolky v diecési česko-budějovické (1893).