Oliva Otmar

Verze z 13. 12. 2025, 18:56, kterou vytvořil imported>ZRN (import CNO + Tibet)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Oliva Otmar


v Olomouci

Sochař, člen římskokatolické církve. Studoval sochařství na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1967–72) a Akademii výtvarných umení v Praze (1972–78). Již během studií se zapojil do disentu, v říjnu 1979 byl zadržen a za distribuci samizdatu odsouzen k dvaceti měsícům vězení. Po propuštění v roce 1981 se usadil a tvořil na Velehradě, kde si v roce 1985 zřídil vlastní kovoliteckou dílnu. Jeho tvorba je hluboce inspirována křesťanskou spiritualitou; zaměřuje se na sakrální objekty (kříže, zvony, medaile, fontány) a rekonstrukce církevních interiérů. Mezinárodně se prosadil dekorací kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu (1994), včetně výjimečného papežského trůnu (prvního od Berniniho). Dále zdobil sakrální objekty ve Slovinsku (Maribor) a v České republice (charm Panny Marie Vítězné v Praze, Svatá Hora u Příbrami ad.). Po listopadu 1989 pokračoval v tvorbě na Velehradě. Získal Cenu Masarykovy akademie umění, Pamětní medaili třetího odboje, Řád sv. Cyrila a Metoděje a v roce 2017 titul Rytíře české kultury udělený ministrem kultury.

Rostislav Gramskopf