Seibt Ferdinand
Seibt Ferdinand
ve Střížovicích (okr. Litoměřice)
v Mnichově (Německo)
Německý historik, člen římskokatolické církve. Během gymnaziálních studií v Litoměřicích musel v roce 1944 narukovat do wehrmachtu, po válce dokončil maturitu v Delitzsch (1946). Pokračoval studiem historie, filosofie a germanistiky na Mnichovské univerzitě, kde promoval v roce 1952. V roce 1964 habilitoval prací o husitské revoluci (Hussitica. Zur Struktur einer Revolution) a o pět let později (1969) se stal profesorem středověkých dějin na Ruhr‑Universität v Bochumi. Od roku 1980 až do své smrti vedl historické centrum Collegium Carolinum v Mnichově, zaměčené na studium českých dějin, redigoval časopis Bohemia a významně se podílel na rozvoji česko-německých vztahů. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších bohemistů‑mediavelistů 20. století, symbol odborné excelence a přeshraniční soudržnosti v evropské historiografii. Autor děl Deutschland und die Tschechen (1974, česky 1996), Karl IV. Ein Kaiser in Europa (1978, česky 1999), Glanz und Elend des Mittelalters (1987, 2000), Die Begründung Europas (2002, česky 2004). Držitel Palackého medaile ČSAV (1990), čestného doktorátu UK (1994), medaile Za zásluhy I. stupně (1995).
Literatura:
František Šmahel: „Profesor Dr. PhDr. h. c. Ferdinand Seibt.“ Český časopis historický 101, 2003, č. 3, s. 746–753.