Soldát Alois
Soldát Alois
v Opařanech (okr. Tábor)
v Praze
Římskokatolický kněz, kanonický právník a sociolog. Po studiu na gymnáziu v Třeboni absolvoval Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity v Praze, kde byl roku 1886 vysvěcen na kněze. Působil nejprve jako kaplan v Rokycanech, poté jako katecheta na pražském Akademickém gymnáziu a zároveň začal vyučovat na teologické fakultě. Roku 1893 získal doktorát teologie (ThDr.). V letech 1902–07 postupně přešel od suplování k řádnému profesorskému místu. Dvakrát byl proděkanem (1908–09, 1912–13), třikrát děkanem fakulty (1907–08, 1911–12, 1919–20) fakulty. Byl rovněž proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě a papežským prelátem. Zabýval se historickoprávními a sociologickými otázkami, především manželstvím, přirozeným právem a sociální problematikou. V hlavním díle Nástin základův a všeobecných zásad společensko-hospodářských (1913) rozvíjí katolické řešení sociální otázky v polemice s marxismem. Přispíval do Časopisu katolického duchovenstva, podílel se na Českém slovníku bohovědném. K jeho dalším publikacím patří Bytová otázka dělnická (1905), O jedinosti a nerozlučnosti manželství (1906), Kodifikace zákonů církevních a postulata sněmu vatikánského (1907) či O válce po právu přirozeném a mezinárodním (1915).
Literatura:
Zdeněk R. Nešpor a kol.: Slovník českých sociologů. Academia, Praha 2013, s. 356–357.