Švanda Pavel

Verze z 13. 12. 2025, 18:56, kterou vytvořil imported>ZRN (import CNO + Tibet)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Švanda Pavel


ve Znojmě

Spisovatel, člen římskokatolické církve. Po mnichovském odtržení pohraničí se rodina přestěhovala do Brna, kde Švanda prožil i válečné bombardování v listopadu 1944. Po maturitě na průmyslové škole začal v roce 1954 studovat dějiny umění na Filosofické fakultě brněnské univerzity, studium však kvůli rodinným a pracovním poměrům nedokončil. V šedesátých letech se stal součástí literární skupiny tzv. Šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Jiřím Kuběnou aj.), působil jako redaktor v kulturních časopisech Host do domu a Tvář, psal filmové a literární kritiky. V období tzv. normalizace nesměl publikovat a pracoval v různých dělnických profesích, angažoval se nicméně v disentu a samizdatu. V letech 1992–2015 učil na Divadelní fakultě JAMU v Brně jako profesor literární a dramatické tvorby. Je autorem významného souboru děl v žánru esejistické, povídkové a filosofické tvorby. Debutoval sbírkou Anonymní povídky (1967), následovaly Zázraky v malém ráji, Portréty, Hodinka profesora Bojera, Paměť esejisty, Dopadne to jako vždycky a další.

Rostislav Gramskopf