átman (Hind)
átman [ātman] – (1) zvratné zájmeno „se“, „sebe“, „si“, „sobě“ atd. (2) „vnitřní já“ (pálijsky attá, něm. das Selbst, angl. self, někdy ne zcela správně překládáno jako „duše“). Ve Rgvédu je význam tohoto výrazu dosud „dech“ (srovn. řec. atmos, něm. der Atem) nebo „oživující princip“. Postupným posunováním se mu dostalo již v Atharvavédu významu vnitřního já až se posléze stal v upanišadách ústředním pojmem jejich filozofie, který označuje nejvnitřnější podstatu v člověku a ve všech bytostech a jednotlivinách, jež je totožná s podstatou skutečnosti v její celistvosti a s jejím božským či transcendentním zdrojem, zvaným brahma. Kdokoli získá vhled do hlubin sebe sama a dosáhne vědomého zážitku, v němž zakusí átman jako jádro své bytosti, pozná podle učení upanišad také s plným vědomím, že je v podstatě totožný s oním božským zdrojem vší skutečnosti a tím dosáhne konečného vysvobození. V buddhismu se pojem attá vyskytuje (kromě ve funkci zvratného zájmena) pouze v záporných výpovědích, které odpírají samsárovým jevům, včetně složkám osobnosti, povahu podstaty a prohlašují je jako takové za anattá (nepodstatné). Nikdy však není v raných pálijských pramenech o attá řečeno, zda existuje nebo neexistuje, ježto raný buddhismus se vyhýbá pojmovému řešení metafyzických otázek s poukazem na jejich neužitečnost pro úsilí o přímé poznání, kterého lze dojít jen meditativním vhledem. Teprve théravádová škola vypracovala nauku anattá ve smyslu neexistence attá či jakékoli podstaty nebo esence, takže i absolutní skutečnost (nibbána) je podle ní anattá.
Literatura:
Narahari, H. G. (1944), Atman in Pre-Upanisadic Vedic Literature, Adyar: Adyar Library.