interpretace (Hind)
interpretace – výklad významu daného textu, symbolu apod. V hinduismu je, vedle výkladu ikonografických útvarů, nejzávažnějším problémem interpretace védských a tantrických textů. Při tom je nutno mít na paměti mnohovrstevnatost textů čili možnost jejich současného výkladu na několika úrovních. S ohledem na texty védských hymnů na tuto nutnost poukázal již v 5. st. př. n. l. Jáska, autor etymologického díla Nirukta, a tímto prozíravým aktem jednou provždy vyloučil možnost fundamentalistického výkladu svátých písem hinduismu. Podle něj je nutno je vykládat na třech úrovních, určených různým recipientům: (1) duchovní či absolutní (ádhjátmika), (2) teologické (ádhidaivika) a (3) přírodní, „přirozené“ (ádhibhautika). V nové době tento princip zastával Dajánanda Sarasvatí a v západní religionistice Eliade.
Literatura:
Werner, Karel (1977) „On Interpreting the Vedas’ Religion“, Journal of Religion and Religions 7, str. 189–200.
Werner, Karel (1981) „The Teachings of the Veda and the ādhyātmika Method of Interpretation“, in Golden Jubilee Volume, Poona: Vaidika Samsodhana Mandala, str. 288–295.