Religionistická encyklopedie:Religionistická encyklopedie

Verze z 11. 12. 2021, 11:43, kterou vytvořil imported>ZRN (import JKI a Hind)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

O Religionistické encyklopedii

Ke vzniku Religionistické encyklopedie vedl neočekávaný úspěch internetové Sociologické encyklopedie. Věřili jsme, že všem, vždy a všude dostupný obsáhlý sociologický slovník bude užitečnou pomůckou pro všechny zájemce o společnost a sociální procesy, že přinese zúročení mnohaleté práce všech českých sociologických encyklopedistů a novou kvalitu prostřednictvím vzájemného propojení jejich děl, vyhledávacích mechanismů a dalších předností elektronické publikace. Skutečný zájem ovšem daleko předčil naše očekávání – Sociologickou encyklopedii každoročně využívá více než 200 tisíc individuálních uživatelů. Velký a trvalý zájem uživatelů vedl k dalšímu rozšiřování encyklopedie (2018, 2020), i k úvahám o dalších podobných projektech, v budoucnosti včlenitelných do stále připravované Encyklopedie české kultury. Přitom nechceme a obvykle ani nejsme kompetentní vstupovat do výzkumných polí dalších společenskovědních a humanitních ústavů Akademie věd, cítíme se však s to koordinovat zpracování oblasti religionistiky a náboženských studií.

V České republice neexistuje žádné větší pracoviště, které by se dlouhodobě a soustavně věnovalo neteologickému studiu náboženství (religionistice). Má to své historické důvody. Spojení „trůnu a oltáře“ ve starém Rakousku-Uhersku žádné neteologické studium náboženství neumožňovalo a v meziválečném období se ujímalo jen obtížně. Došlo sice k habilitaci a brzkému jmenování Otakara Pertolda (1884–1965) profesorem „srovnávací vědy náboženské“ na Karlově univerzitě, na této pozici však zůstal osamocen, protože habilitace Františka Kováře (1888–1969) skončila kvůli plagiátorské aféře fiskem. Pertoldovu pozici dále oslabovalo nejisté postavení religionistiky mezi univerzitními disciplínami a jeho vlastní ostře protináboženské postoje, které generovaly řadu nepřátel jak osobních, tak disciplinárních. Ateistické angažmá, které se náramně hodilo komunistickým bojovníkům proti náboženství, sice Pertolda zachránilo po únoru 1948, na univerzitě však zůstal okrajovou postavou a religionistika se nadále rozvíjela prakticky jenom v rámci orientalistických studií, samozřejmě s nezbytným aprioristickým odsudkem náboženství jakožto „nedokonalého poznání světa“. Další pokus o soustavné neteologické studium náboženství a religiozity podnikla v šedesátých letech s týmem spolupracovníků socioložka Erika Kadlecová (1924–2014), ten však vzal za své s nástupem tak zvané normalizace. Místo něj nastoupili metodologicky nekorektní a argumentačně slabí „vědečtí ateisté“. Odhlédneme-li od dobového ideologického balastu, je však třeba konstatovat, že zejména později některé osobnosti a díla Ústavu pro výzkum společenského vědomí a vědecký ateismus a dalších podobných institucí mnohdy naplňovala akademické standardy a odbornou religionistiku přinejmenším suplovala.

Situace se nicméně valně nezlepšila ani po roce 1989. Došlo sice k rozšíření a obnově teologických fakult, z nichž některé zřídily i katedry religionistiky, a vedle toho vzniklo několik religionistických kateder na filosofických fakultách v Praze, Brně, Pardubicích a Olomouci, neteologickému studiu náboženství se věnují i další jednotlivci. Potíž je nicméně v tom, že jde právě jen o jednotlivce nebo malá pracoviště, která z podstaty věci musí obsáhnout různé historické i současné podoby řady náboženských kultur, religionistickou komparatistiku, stejně jako další oborové subdisciplíny a mezioborové přesahy. Na tom nic nemění skutečnost, že mezi těmito pracovišti dochází k určité, třebaže spíše implicitní „dělbě práce“. Jednotlivým formám a přístupům náboženských studií se na každém z nich věnují jenom jednotlivci nebo malé týmy. Prostřednictvím projektového financování, nezřídka i mezinárodního, přitom mohou být financovány jednotlivé výzkumné projekty a témata, čeští religionisté v těchto oblastech dosahují významných úspěchů v evropském i světovém měřítku. Chybí jim však zastřešení v podobě velké a stabilní výzkumné instituce, garantující možnost dlouhodobé systematické práce na základech oboru a zprostředkování jeho výsledků širšímu okruhu zájemců. Je jistě dobře, že již může existovat nezávislá vědecká společnost (Česká společnost pro religionistiku, zapojená do Mezinárodní asociace pro dějiny náboženství), která vydává svůj odborný časopis (revui Religio) a pořádá domácí i mezinárodní konference, ta však zázemí v podobě veřejné výzkumné instituce nahradit nemůže.

Nedostatek této institucionální podpory je přitom dílem ideologie „sekularismu“: předpokládáme-li, že náboženství postupně zaniká či brzy zanikne, není důvod k jeho hlubšímu studiu mimo historické či orientalistické disciplíny. Mezi částí liberálně orientovaných akademiků (a zaměstnanci příslušného ministerstva či dalších orgánů řídících a financujících vědu) se tento pohled uplatnil již v meziválečném období, masivně se rozšířil po roce 1948 a prokázal nebývalou životnost i po listopadovém převratu. Když už tedy „muselo dojít“ k obnově a rozšiřování teologických fakult, neviděli žádný důvod pro výraznější (institucionální) podporu jakéhokoli jiného studia náboženství.

Nehledě k tomu, jak významné je náboženství, jeho různé podoby a jejich vzájemné vztahy v současném světě, nehledě k tomu, že sekularistická perspektiva v mnoha ohledech neprokázala životnost ani v silně odcírkevněné západní Evropě, česká věda dosud nemá a zjevně ani nebude mít žádné dostatečně velké a samostatné pracoviště, které by se těmto otázkám systematicky věnovalo. Sociologický ústav AV ČR se tuto situaci rozhodl alespoň dílčím způsobem řešit podporou a koordinací spolupráce s dalšími jednotlivci a institucemi, které se věnují náboženským studiím. I proto, že soudobé a aktuální podoby náboženství a religiozity jsou společensky nejvýznamnější a lze u nich očekávat největší zájem veřejnosti a decisních orgánů. To však rozhodně neznamená, že bychom zanedbávali historické či „exotické“ podoby religiozity, nebo jiné než sociologické přístupy k jejímu studiu. Právě naopak, zejména v případě náboženství - a jeho studia - se ukazuje, jak důležité je tyto rozdílné perspektivy vzájemně propojovat a společným úsilím obohacovat. Náboženství je pojítkem mezi minulostí, přítomností a budoucností nejen pro věřící různých náboženských směrů, ale i pro všechny, kdo chtějí porozumět jeho rozličným formám. Propojující a „zastřešující“ angažmá Sociologického ústavu není ostatně v této oblasti nové. Již v šedesátých letech 20. století tým Eriky Kadlecové zakotvil na Sociologickém ústavu ČSAV, když se ukázala nemožnost zřídit samostatné religionistické pracoviště. Tento odkaz bychom rádi rozvíjeli právě prostřednictvím Religionistické encyklopedie.

Stejně jako v případě Sociologické encyklopedie, i Religionistická encyklopedie vzniká jenom s malou institucionální podporou, primárně prostřednictvím zpřístupnění a integrace již existujících informačních zdrojů, postupně a v dlouhodobém časovém horizontu. Všechny tyto charakteristiky mohou být chápány jako nedostatky, ale perspektivu lze i otočit: zkušenost postupného rozšiřování předchozí encyklopedie ukazuje, že dlouhodobá práce a zpětná reflexe či další podněty ze strany uživatelů významně pomáhají celkovému zkvalitnění výsledného díla. V první podobě (2020) nebyla Religionistická encyklopedie ničím víc, než zkušební a prezentační „demoverzí“, vzniklou na margu aktuálního rozšiřování Sociologické encyklopedie. Z množství religionistických témat a (sub-)disciplín postihovala jenom v současnosti v České republice registrované církve a náboženské společnosti, podávala jejich charakteristiku, přibližovala historii a rozšíření ve společnosti, odkazovala na další informační zdroje. V roce 2021 byly do encyklopedie integrovány komparativní trojslovník blízkovýchodních monoteistických náboženství Judaismus - Křesťanství - Islám a Slovník hinduismu. Byli bychom rádi, kdyby v nejbližsích letech došlo k integraci aktualizovaných podob dalších existujících českých religionistických encyklopedií, i ve vzniku děl nových, které by je doplnily. O tom, zda a jak se bude Religionistická encyklopedie rozšiřovat dál, rozhodne nicméně zájem uživatelů a dostupnost dalších ekonomických i odborných zdrojů.

Realizaci internetové aplikace Religionistické encyklopedie provedl Jan Dvořák. Internetová aplikace staví na softwarové platformě MediaWiki s otevřeným zdrojovým kódem, na které je založena též Wikipedie. Pro potřeby projektu byla odladěna konkrétní sestava modulů a jejich nastavení a byly vytvořeny šablony obsahu. Navigační struktura encyklopedie se přitom snaží vzájemně propojovat obsahy všech publikovaných slovníků a přinášet tak uživateli novou hodnotu.
Grafická podoba Religionistické encyklopedie je dílem Jiřího Krupky a Lady Krupkové Křesadlové. Nadprezentace křesťanských symbolů na liště hlavní strany encyklopedie je záměrná – v českých zemích se přeci jen nejčastěji setkáváme s fenomény a společenstvími vycházejícími z tohoto náboženského rámce.

Budeme proto vděční za jakékoli náměty, připomínky či opravy týkající se jak obsahové, tak prezentační stránky celého projektu.


V případě jakýchkoli dotazů, námětů, připomínek či oprav kontaktujte, prosím, hlavního editora Religionistické encyklopedie:

Prof. PhDr. Zdeněk R. Nešpor, PhD.
Sociologický ústav AV ČR
Jilská 1
110 00 Praha 1
Tel.: 210 310 223
E-mail: zdenek.nespor@soc.cas.cz



Tiráž:

Religionistická encyklopedie
Editor: Zdeněk R. Nešpor
Technická spolupráce: Jan Dvořák
Grafický návrh: Jiří Krupka a Lada Krupková Křesadlová
Vydal: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Praha 2020
ISBN 978-80-7330-370-9