tantrismus (Hind)
tantrismus – škola myšlení a duchovních praktik, která se vyskytuje v kontextu hinduismu i buddhismu a zdůrazňuje celistvost v nazírání na skutečnost a vzájemnou závislost veškerých částí a celku. V praxi to znamená, že konečné integrace a duchovního osvobození nelze dosáhnout zavržením některých složek vlastní osobnosti, např. těla a tělesných procesů, nýbrž je třeba je všechny integrovat do konečného stavu jejich zvládnutím a transfigurací či produchovněním. Veškeré složky a dynamické procesy lidské osobnosti, včetně citů a s nimi souvisejících tělesných funkcí, musí být zmobilizovány pro účely duchovního úsilí, čímž
bude poznána jejich afinita s kosmickými silami a jejich vzájemné propojení. Lidská osobnost pak bude vědomě integrována se všemi svými složkami do globální „tkáně“ (tantra) univerzální skutečnosti. Na hmotné úrovni smyslů je nejdostupnějším prostředkem k nastoupení cesty integrace polarita, jež má ve své sexuální podobě plodivou funkci, čímž demonstruje svou souvztažnost s kosmickými tvořivými silami, ale i svou schopnost umožnit jedinci proniknutí na vyšší úroveň bytí a ke konečnému cíli. Tantrismus má své kořeny v archaických dobách lidské kultury a na indické půdě lze nalézt jeho prvky již v harappském náboženství. Také některé védské hymny je vykazují, jakož i některé rituální úkony, popsané v bráhmanách, a některé kosmické spekulace áranjak i upanišad. Jejich zjevnější projev ve védské době najdeme v praktikách vrátjů. V jarních lidových slavnostech, což byly původně náboženské obřady k zajištění plodnosti polí (a lidského rodu), dosud oblíbených v částech Indie i Evropy, přežívají tantrické prvky dodnes a prokazují tak svůj původ v indoevropském dávnověku. Hinduismus je v mnoha ohledech prodchnut tantrickými elementy, vstřebanými ze zmíněných zdrojů a též z obyčejů některých kmenových společenství v průběhu jejich začlenění do hinduistického systému kast. Ve višnuistickém kontextu to dosvědčují erotické tendence kultu Kršnova, v šivaismu všudypřítomný kultovní emblém lingam-jóni a v kultu Déví její některá ikonografická zobrazení. Také jógové ášramy, v nichž protějškem gurua je Matka ášramu, jsou v tomto směru ovlivněny tantrickým nazíráním. Tantrismus jako hnutí dosáhl prominence v době dynastie Guptovců. Za vlády islámských dynastií ustoupil do pozadí a prakticky snad v nové době vymizel, pokud neexistují tajné spolky. Byl ovšem vždy zahalován tajemstvím a přístupný jen vybraným kandidátům po složitém zasvěcovacím obřadu. Sotva lze pochybovat, že tyto okolnosti vedly též k jeho zneužívání. Tantrické prameny tvrdí, že tantrismus představuje směr myšlení a praxe, jenž se nejlépe hodí pro kalijugu. Jazyk a styl tantrických textů však je velmi obtížný a podle některých názorů zakódovaný tak, aby mu nezasvěcenec nemohl správně porozumět. Jejich vědecký výzkum a výklad je přes záplavu populární literatury prakticky dosud v počátcích.
Literatura:
Bharati, Agehananda (1965), The Tantric Tradition, London: Rider.
Bolle, Kees W. (1965), The Persistence of Religion: An Essay on Tantrism and Sri Aurobindo ’s Philosophy, Leiden: Brill.
Chattopahyaya, Sudhakar (1978), Reflections on the Tantras, Delhi: Motilal Banarsidass.
Pandit, M. P. (1971), Light on the Tantra, Madras: Ganesh & Co.