véda (Hind)
véda, védy (dosl. „vědění“) – souhrnný název pro posvátná písma (šruti) hinduismu, jež zahrnují (1) čtyři védy, tj. sbírky většinou hymnických textů, jež tvoří nejstarší část šruti a nejstarší dochovanou náboženskou literaturu vůbec. Jsou to: Rgvéd(a), Sámavéd(a), Jadžurvéd(a) (ve dvou recenzích: Taittiríjasamhitá, tzv. „černý“ Jadžurvéd, a Vádžasanéjisamhitá, tzv. „bílý“ Jadžurvéd) a Atharvavéd(a); (2) bráhmany, kněžská pojednání o rituálech a jejich uplatnění, s legendárním a mytologickým materiálem o jejich původu; (3) áranjaky, „lesní knihy“, obsahující spekulace o kosmickém významu védských rituálů a o místě a určení člověka ve vesmíru; a (4) upanišady, filozofícké a mystické texty. V novodobé, zejména populární literatuře o indických naukách, často z pera indických autorů, bývají termín „véda“ a „védský“ někdy používány, ne zcela správně, v širokém významu i pro pozdější tradiční školy hinduistického myšlení, pokud uznávají autoritu védských posvátných písem.
Literatura:
Panikkar, Raimundo (1977), The Vedic Experience: An Anthology of the Vedas for Modern Man and Contemporary Celebration, London: Darton, Longman & Todd.
Nicolás, Antonio T. de (1978), Meditations through the Rg Veda: Fourdimensional Man, London – Boulder: Shambhala.
Friš, Oldřich (1994), Védské hymny, 2. vyd., Praha: DharmaGaia.
Gonda, Jan (1975), Vedic Literature, Wiesbaden: Harrassowitz.
Murty K. Satchidananda (1993), Vedic Hermeneutics, New Delhi: Motilal Banarsidass.