Čala František Antonín
Čala František Antonín
ve Všemině (okr. Zlín)
ve Zlíně
Římskokatolický kněz a pedagog. Studoval na gymnáziu v Praze (maturita 1928), v roce 1927 přitom vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Antonín. Teologická studia absolvoval na dominikánském učilišti v Olomouci (1928–31), dále v belgickém Saulchoiru (1931–32) a na Angeliku v Římě (1932–35), kde získal doktorát z teologie (ThDr.). V letech 1935–50 působil jako profesor filosofie, sociologie a teologie na řádovém učilišti v Olomouci, přitom vyučoval také církevní hudbu, zejména gregoriánský chorál, a pořádal odborné kurzy pro varhaníky. Souběžně v letech 1940–45 vyučoval na arcibiskupském bohovědném učilišti v Olomouci. Po zrušení klášterů komunistickým režimem v roce 1950 byl internován v klášteře v Želivě, poté v Oseku u Duchcova, kde pracoval ve sklárně. V období tzv. normalizace mu bylo povoleno působit jako duchovní správce u sester dominikánek ve Víceměřicích u Nezamyslic, kde setrval až do roku 1982. Mezi jeho významná díla patří O povaze svátostných charakterů (1937), Sv. Albert Veliký, vědec a učitel církve (1939), Duchovní hudba (1946), Filosofie komunismu (1946), Komunismus a vlastnictví (1946); posthumně vyšly Základy víry (1992).