Škarvan František
Škarvan František
v Praze
v Praze
Laický představitel Českobratrské církve evangelické. Pocházel z evangelické rodiny, ve třicátých letech se angažoval v Akademické YMCA. Vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity (JUDr. 1934), v letech 1936–48 byl pracovníkem Kanceláře prezidenta republiky, dílem na pozici prezidentova osobního tajemníka. Za druhé světové války se zapojil do odboje. V letech 1948–49 byl vyšetřován a vězněn, odsouzen však nakonec nebyl. Po propuštění krátce pracoval ve Státním úřadu statistickém (1959–51), pak musel vykonávat dělnická povolání. V letech 1969–79 byl členem Synodní rady ČCE, z toho 1971–79 jako synodní kurátor (= nejvyšší laický představitel církve). Zatímco jeho předchůdce Pavel Šimek několikrát razantně vystoupil proti tlaku komunistických orgánů, Škarvanovo synodní kurátorství se stalo symbolem podlehnutí tzv. normalizaci, neochoty církve postavit se za pronásledované faráře a dokonce postihů vnitrocírkevní opozice (Nová orientace, signatáři Charty 77). Jeho kritici soudili, že ve snaze zachránit existenci církve zašel příliš daleko, na druhou stranu platilo, že tlak komunistické moci vůči ČCE byl v období tzv. normalizace větší než dříve.
Literatura:
Peter Morée: „Nejtěžší období v životě sjednocené církve. Krizové období ČCE 1969–1977 očima synodního kurátora Františka Škarvana.“ In: Ex archivis ecclesiae. Sborník příspěvků historiků a archivářů k dějinám Českosbratrské církve evangelické a jejích předchůdkyň, evangelických církví augsburského a helvetského vyznání v českých zemích. ČCE, Praha 2009, s. 84–98.