šchita (JKI-J)
šchita (hebr. porážka [dobytčete]) Rituální porážka bibl. předpisy povolených zvířat a ptáků, umožňující věřícím Židům požívání jejich masa. Zásadou š. je zabít zvíře co nejrychleji a nejméně bolestivě, rychlým nepřerušovaným tahem nože okolo krku zvířete, který vede k přerušení průdušnice, jícnu, krčních žil a hrdelních tepen. Nůž používaný ke š. musí být naprosto rovný a hladký bez jakýchkoli zářezů nebo vrubů. Před provedením š. se odříkává požehnání. Š. je neplatná a v důsledku toho ani maso nesmí být požíváno, pokud dojde k jedné ze čtyř chyb: šechija – i nepatrné přerušení š., drasa – tlačení nože do krku zvířete, chalada – jestliže se nůž zarazí za jícnem, ikur – jestliže tkáně jsou roztrhané spíše než oddělené. Po porážce musí být maso prohlédnuto, a pokud by vykazovalo některé nepovolené anomálie nebo nemoc, je prohlášeno za nedovolené (trefa). Š. smí provádět pouze k tomu vyškolený muž zvaný šochet, který musí být zbožným Židem a ovládat všechny předpisy týkající se rituální porážky.
Viz též: obětování zvířete (JKI-I)