Adlof Alois
Adlof Alois
v Hořicích (okr. Jičín)
v Praze
Kazatel Svobodné reformované církve / Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z chudé římskokatolické rodiny, v dětství osiřel po otci. V mládí (během středoškolských studií) se s římskokatolickou církví rozešel, což vedlo k několika školním incidentům, formálně církev opustil s dosažením dospělosti. V té době již byl faktickým členem Svobodné reformované církve, fungující nicméně jen jako spolek (tak tomu bylo po celý Adlofův život). Studoval na nižších gymnáziích v Gnadenfrei (dnes Piława Górna, 1875–77) a v Nieském (1877–79), vyšší gymnázium absolvoval v Praze (maturita 1883). Ekonomická podpora americké kongregacionistické misie, jež mu umožnila středoškolská studia, pokračovala nadále, Adlof studoval na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku (1884–86). V roce 1888 se stal předsedou Křesťanského spolku mladíků a roku 1889 byl ordinován jako kazatel Svobodné reformované církve. Působil převážně v Praze, měl však velkou zásluhu na rozšiřování církve a její organizační konsolidaci (od roku 1904 byl členem a v letech 1919–24 předsedou církevního výboru). Nemenší vliv měl jako vydavatel Křesťanského kancionálu (1897) a populárních náboženských časopisů (Mladý křesťan, 1893–1916, s výjimkou roku 1902; Světlo, 1918–24), vedle toho překládal teologické spisy a publikoval kratší vlastní pojednání (Výklad epištoly Pavla k Římanům, 1902; Nástin dějin svobodných církví křesťanských, 1905; Biblické letopisy, 1912; Výklad modlitby Páně, 1922). Časopisecky a posléze i knižně publikoval rovněž umělecky nevýrazné povídky hájící probuzenecké náboženské principy (Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Když kvetly chrpy, 1907; Horecká paní, 1915), jeho prvotinou bylo beletrizované zpracování vlastní náboženské konverze (Kněz a student, 1890), posledním dílem Vzpomínky na dětství (1927).
Literatura:
Alois Adlof – 150 let. Život, služba, odkaz. Církev bratrská, Praha 2012.