Ambros Pavel
Ambros Pavel
v Přílepech (okr. Kroměříž)
Římskokatolický kněz, teolog a pedagog. V roce 1975 ukončil maturitou studium na gymnáziu v Holešově a v roce 1976 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova. Teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Praze se sídlem v Litoměřicích. V roce 1982 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Veřejně působil v několika farnostech olomoucké arcidiecéze. Od roku 1987 se podílel na přípravách pastorační iniciativy Desetiletí duchovní obnovy národa a na neveřejném vyšším studiu jezuitů v ČSSR. V roce 1989–90 přednášel na nově otevřeném katechetickém kurzu. V roce 1990 byl jmenován spirituálem obnoveného Arcibiskupského kněžského semináře a věnoval se vznikajícímu Vysokoškolskému katolickému hnutí. Po roce odešel do Říma, kde působil jako spirituál na Papežské koleji sv. Jana Nepomuckého a v mezinárodní jezuitské koleji Al Gesù. V letech 1991−95 se věnoval studiu teologie křesťanského Východu na Fakultě východních církevních věd Papežského východního institutu. Po obhájení doktorské práce začal roku 1995 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednášet v oborech pastorální, spirituální a ekumenické teologie, mezináboženského dialogu, teologie kultury a misií. V roce 1997 byl jmenován vedoucím Katedry spirituality, mezináboženského dialogu a studií křesťanského východu na této fakultě. Habilitoval se v roce 1997 na CMTF UP pro obor praktická teologie. Roku 2002 převzal z rukou prezidenta Václava Havla profesorský dekret pro obor teologie. V letech 1997−2003 zastával funkci děkana CMTF UP v Olomouci. Od roku 1996 je ředitelem studijního a kulturního střediska českých jezuitů Centrum Aletti. Nově koncipoval a stal se garantem studijních programů humanitních studií a teologie zasvěceného života. Ve své činnosti předsedy oborové rady (2002–19) se soustředil na reformu doktorského studijního programu v oboru teologie. Vnášel do českého prostředí nové přístupy čerpající z tradic křesťanského Východu a Západu. V roce 2013 založil na CMTF UP Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu, který vedl až do svého odchodu z fakulty. Zabývá se především otázkami kontinuity a diskontinuity tradice, nové evangelizace, inkulturace a studií křesťanského Východu. Zvláštní pozornost věnuje otázkám identity, paměti a křesťanského životního stylu v postmoderní a postpravdivé společnosti. Akcentovaným východiskem jeho teologického bádání jsou zkušenost, všednost, rozlišování a eschatologická perspektiva zakotvených v mystice. Rozvíjí teologickou školu založenou Tomášem Špidlíkem, jež propracovává komplementární přístup kulturních vztahů na základě spirituality. Jeho život a dílo zpracoval v publikaci Kardinál Tomáš Špidlík SJ (2012). Věnuje se rovněž popularizaci teologie, víry, spirituality a péče o společný domov. Mezi nejvýznamnější publikace lze zařadit monografie Kam směřuje česká katolická církev. Teologie obnovy (1999), dále Teologicky milovat církev (2003), Svoboda k alternativám. Kontinuita a diskontinuita křesťanských tradic (2008), Svátostná pastorace v českém sekulárním kontextu (2014), Křesťanský Východ a Západ: Inkulturace a interkulturace. Příspěvek k současné recepci tradic v české teologii (2017). Je editorem českého vydání Encyklopedického slovníku křesťanského Východu (2010).