Armbruster Ludvík
Armbruster Ludvík
v Praze
v Praze
Římskokatolický kněz, jezuita, filosof a pedagog. Po maturitě na reálném gymnáziu na Vyšehradě vstoupil v roce 1947 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě a studoval filosofii v Děčíně. V dubnu 1950 byl během tzv. Akce K zatčen a kvůli rakouskému občanství vyhoštěn z Československa. Studia dokončil na Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě (PhLic. 1952), poté se věnoval studiu japonštiny a na tokijské univerzitě Sophia získal doktorát z filosofie. Teologii studoval ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl roku 1959 vysvěcen na kněze. Od roku 1961 působil v Japonsku jako učitel filosofie na univerzitě Sophia v Tokiu, kde zastával i významné akademické a církevní funkce, od roku 1969 pak jako řádný profesor. Po roce 1989 se aktivně podílel na obnově české provincie jezuitů. V letech 2003–10 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, jeho mise měla vyřešit dlouhodobé fakultní problémy. Roku 2008 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Výbor jeho kratších textů uspořádala M. R. Křížková (O duchovní zralosti, 2008), dále publikoval knihu rozhovorů Tokijské květy (2011). Badatelsky se zabýval existenciální filosofií (K. Jaspers, pozdní Schelling), dějinami náboženství a evropské duchovní tradice ve vztahu k asijskému prostředí. Je autorem disertační práce Objekt und Transzendenz bei Jaspers. Sein Gegenstandbegriff und die Möglichkeit der Metaphysik (1957, Innsbruck), a řady filosofických studií publikovaných ve sbornících v Japonsku, např. Pojem času u pozdního Schellinga (1963), Na hranici mezi transcendencí a imanencí (1973), Tovaryšstvo Ježíšovo (1988), Nietzsche o církevních dějinách (1980), Zbožnost v kontextu vědecké civilizace (1988), The Role of the Graduate School in Today's Mass Society (1989), The Role of Culture in the Technological Society (1990), Náboženská situace na přelomu století (1990), Vědomí: Člověk pozorovaný zevnitř (1993). Pravidelně přispíval do japonských odborných časopisů, například statěmi Jaspers a křesťanství (1958), Dialektika svobody (1961), Instituce a utopie (1971), Hermeneutická existence a dějinná skutečnost (1974), Radikální zlo u Kanta (1994) či Filosofie a náboženství (1995). V češtině publikoval studie Český filosof v Japonsku (2002) a Křesťanská filosofie v asijské perspektivě (2004). Podílel se rovněž na překladu Heideggerovy práce Die Technik und die Kehre do japonštiny (Gijutsuron, 1965, spolu s T. Kojimou).