Bílek František
Bílek František
v Chýnově (okr. Tábor)
v Chýnově (okr. Tábor)
Sochař a autor sakrálního umění spojeného s Církví československou (husitskou), do níž vstoupil po první světové válce. V letech 1887–90 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, ze zdravotních důvodů přestoupil do sochařského ateliéru. V letech 1891–92 studijně pobýval v Paříži. Bílkova raná tvorba nese rysy dekadence a existenciální pocity viny, které byly později vystřídány pocitem naděje na vykoupení. Obsáhlé následující dílo je inspirované především odkazem české reformace a Jana Husa. Patří mezi ně cykly Národní věno (1917) a Obsah národního památníku (1931). Jako sochař zobrazil také několikrát Jana Husa (sochy umístěny například ve sborech v Kolíně, Českých Budějovicích či Litomyšli, pomníky v Kolíně a Táboře) či Petra Chelčického (od 1913, Vodňany, Votice), Jeronýma Pražského, Jana Žižku a Prokopa Holého. Vytvořil také výtvarně zpracovaný Otčenáš a další knihy (Stavba budoucího chrámu v nás, Cesta, Mystický traktát), ilustroval knihy Julia Zeyera a Otakara Březiny (Hudba pramenů). Pro českobudějovický sbor své církve zhotovil kamenný oltář, kříž, obrazy a sochy, vyzdobil také interiér kostelů Na Zderaze v Praze 2 a sv. Jana Křtitele na Prádle na Malé Straně v Praze. Mezi jeho další díla patří plastiky Golgota (1892), Orba je naší viny trest (1892) či Orba křížem (1900), dřevořezba Krucifix (1899, Chrám sv. Víta), sousoší Slepci (1901) a funerální plastika Modlitby nad hroby (1941, Chýnov). Jeho dílo zdobí celkem 24 náboženských obcí. Jeho životu a dílu jsou věnovány expozice v Bílkově vile v Praze-Hradčanech (vystavěna 1910–11) a ve vile v Chýnově (1898). Bílkův syn František Jaromír (1907–1977) se stal knězem CČS(H), avšak po otcově smrti duchovní službu opustil.
Literatura:
František Bílek (1872–1941). Galerie hlavního města Prahy, Praha 2000; Lubomír Netušil – František Bílek: František Bílek v Církvi československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2000; František Bílek a jeho pražský ateliér. Arbor vitae + Galerie hlavního města Prahy, Praha 2010; 90 let Církve československé husitské. Církev československá husitská, Praha 2010, s. 209–210, 377–381; Pavel Myslín: František Bílek a kniha. Arbor vitae, Praha 2011; Tomáš Butta – Martin Jindra: Šlépěje Františka Bílka v Církvi československé husitské. K 70. výročí úmrtí. Církev československá husitská, Praha 2011; Víra a umění Františka Bílka. Církev československá husitská, Praha 2012; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 53–55.