Bašus Bedřich Blahoslav
Bašus Bedřich Blahoslav
v Pelhřimově
v Brně
Farář Českobratrské církve evangelické a spisovatel. Pocházel z tradiční evangelické rodiny z Moravče, jeho otec byl učitelem. Po maturitě se stal evangelickým učitelem a diakonem, během druhé světové války neoficiálně studoval a po válce dokončil studium evangelické teologie na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. V letech 1948–49 byl vikářem v Pardubicích, od roku 1949 v Brandýse nad Orlicí, kde se v roce 1952 stal farářem. V květnu 1954 byl uvězněn a za protistátní činnost odsouzen k ročnímu vězení, další rok nesměl vykonávat duchovenskou službu. Do sboru se vrátil v roce 1956, v roce 1962 přešel do sboru v Chocni, kde působil až do roku 1990 (s výjimkou období 1978–80, kdy byl tajemníkem Synodní rady ČCE); v letech 1973–78 byl seniorem Chrudimského seniorátu. Byl evidován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti. V letech 1996–99 byl farářem v Brně-Husovicích. Literárně byl Bašus činný jako biblista a amatérský historik, hojně přispíval do evangelických časopisů a kalendářů, byl editorem více než deseti ročníků Evangelického kalendáře. S hebraistou Blahoslavem Pípalem (1926–1991) pracoval na revizi kralického překladu bible (5 částí, 1984–89), edičně připravil výbor z české evangelické poesie (Zazpívám Pánu svému, 1988). Širší popularitu získal jako autor beletristického zpracování dějin české evangelické církve po josefinské toleranci (Po meči a po přeslici, 1979; Ztroskotání – Události – Stavba, 1987).
Literatura:
Peter Morée – Filip Ženatý: „Bedřich Blahoslav Bašus.“ Cesta církve V. ČCE, Praha 2012, s. 19–28.