Baar Jindřich Šimon
Baar Jindřich Šimon
v Klenčí pod Čerchovem (okr. Domažlice)
v Klenčí pod Čerchovem (okr. Domažlice)
Římskokatolický kněz, spisovatel, básník a sběratel pohádek, představitel realismu a venkovské prózy. Po maturitě na gymnáziu v Domažlicích (1880–88) studoval teologii v Praze, kde byl roku 1892 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích. V letech 1895–97 a 1909–19 byl farářem v Ořechu, mezi lety 1899–1909 sloužil v Klobukách. Aktivně se zapojoval do snah o církevní reformu (hnutí katolické moderny) a v letech 1918–21 zastával funkci předsedy Jednoty katolického duchovenstva. Církevní rozkol, vedoucí ke vzniku Církve československé (husitské) však odmítl. Roku 1919 odešel do důchodu a vrátil se do rodiště. Psal především prózu z prostředí jihočeského a chodského venkova, v níž spojoval realistické zobrazení s idealizací tradičních hodnot, zejména v duchu křesťanské víry. Proslul románem Jan Cimbura (1908), vydal také autobiograficky laděné dílo Cestou křížovou (1900) a řadu venkovských povídek a novel (Pro kravičku, 1904; Farská panička, 1905). Je autorem tzv. chodské trilogie Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci (1924) a Lůsy (1925), dále knihy pro mládež Hanýžka a Martínek (1927). Publikoval také pohádky, například ve sbírce Z našich hor a podhůří (1911), a další díla s nábožensko-výchovným obsahem, jako Povídky sváteční i všední (1905) či Naše děti a jejich svět (1917). Významnou součástí jeho tvorby jsou i kratší prózy otištěné časopisecky, které později vyšly souborně ve výborech.