Balabán Milan
Balabán Milan
v Boratíně (Ukrajina)
v Libici nad Cidlinou (okr. Nymburk)
Farář Českobratrské církve evangelické a religionista. Narodil se v rodině evangelického duchovního působícího mezi českou menšinou na Volyni, s rodinou se v roce 1938 vrátil do Československa, kde otec působil jako vikář a farář ČCE v Uherském Hradišti a v Zábřehu. V letech 1948–52 studoval Husovu / Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, pak působil jako vikář v Šenově u Ostravy (1952–55, 1953–55 vojenská služba) a Strmilově (1955–63), kde zůstal i po farářské ordinaci (1963–66). Dále v Semtěši (1966–71) a v Praze-Radotíně (1971–75). Teologicky se hlásil k hnutí Nová orientace. V roce 1974 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, později podepsal Chartu 77. Živil se jako dělník a úředník, podílel se na činnosti disentu. V roce 1990 byl povolán na Evangelickou teologickou fakultu UK, kde získal doktorát (ThDr. 1990, práci předložil již v roce 1972) a působil na katedře religionistiky (1993 docent, 1995 profesor). Badatelsky se věnoval především starozákonní teologii a religionistice v návaznosti na Slavomila Daňka a rovněž interpretaci mýtu a magie (Hebrejské myšlení, 1993; Bojovníci a trpitelé, 1994; Hebrejské člověkosloví, 1996; Tázání po budoucím, 1998, spoluautorka V. Tydlitátová); další knihy vydal s Olgou Nytrovou. Podílel se na ekumenickém překladu Bible. Knižně vyšly jeho deníky z let 1982–85 (Cestami kulhavého Jákoba, 2011). Jeho manželkou byla vikářka Alena Balabánová (1929–1995).
Literatura:
Radek Stránský (ed.): Sborník k sedmdesátinám Milana Balabána. Onyx, Praha 1999.