Bauer František
Bauer František
v Turnově (okr. Semily)
v Praze
Novinář, původně římskokatolický kněz. Vysvěcen byl v roce 1921, avšak roku 1925 z církve vystoupil a věnoval se žurnalistice. Zároveň studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností. Mezi jeho významná díla patří např. Machiavelli a machiavellismus (1940), Bismarck, diplomat a státník (1941), Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945 (2020); parafrázoval dílo Adolfa Hitlera Můj boj - Hitler o svých cílech (1936).