Beneš Jaroslav
Beneš Jaroslav
v Praze
v Praze
Římskokatolický kněz, teolog a filosof. Studoval na české teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a na několika římských institucích, včetně Pontificia Universitas Gregoriana. V roce 1916 byl vysvěcen na kněze. Získal doktorát z filosofie (1924) a teologie (1926). Od roku 1927 působil jako docent, od roku 1929 jako profesor křesťanské filosofie na teologické fakultě Univerzity Karlovy. Po druhé světové válce byl jmenován děkanem fakulty (1945-48), později působil jako proděkan. Byl kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Ve své vědecké práci se zaměřoval na scholastickou filosofii, zejména na dílo Tomáše Akvinského, a kritiku moderních filosofických směrů, jako je karteziánství a idealismus. Mezi jeho významná díla patří např. Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbio (1927), Psychoanalyse (1929), Lidská duše a její mohutnosti (1930), René Descartes či Tomáš Akvinský? Problém poznání u Descarta s hlediska křesťanské filosofie (1935; reedice 1991), Quomodo Cartesius problema criticum posuerit et solverit (1936–37), Rozumem ke zdroji pravdy (1939), Duch a hmota v theorii poznání (1946).