Berďajev, Nikolaj Alexandrovič (JKI-K)

Berďajev, Nikolaj Alexandrovič (1874-1948) Rus. filosof a náb. myslitel, kř. existencialista, představitel bohohledačství. Studoval v Kyjevě a Heidelberku (žák W. Windelbanda) a sympatizoval s marxismem. Kvůli svému postoji strávil tři roky ve vyhnanství. Po sblížení s dílem J. Boehma, F. W. J. Schellinga, F. M. Dostojevského a V. Solovjova směřoval názorově ke křesťanství a kř. mystice. Od 1917 působil jako profesor v Moskvě, kvůli kritice materialismu a ateismu byl vypuzen do zahraničí a dožil v Paříži. Zde založil svou Náb.-fil. akademii, která vydávala časopis Novyj puť (Nová cesta) a rozvíjela myšlenku tzv. nového křesťanství a nového středověku. Centrem lidské existence je dle B. osobnost, která zaujímá přímý a kreativní vztah k Bohu. V duchu existencialistického a personalistického zaměření považoval vztah k Bohu za trvalé tajemství, pro které se člověk může svobodně rozhodnout: při volbě stojí mezi prazákladem bytí a nebytím. Hl. díla: Filosofija svobody, 1911; Smysl istorii, 1923; Novoje sredněvekovije, 1924; Suďba čeloveka v sovremennom mire, 1934; Opyt eschatologičeskoj metafiziki, 1947. Čes.: Duše Ruska, 1992; Smysl dějin. Pokus o filosofii člověka a jeho osudu, 1995.

Břetislav Horyna