Bouška Sigismund (Ludvík)
Bouška Sigismund (Ludvík)
v Příbrami
v Náchodě
Římskokatolický kněz, básník a literární a výtvarný kritik. Narodil se jako Ludvík Bouška v rodině naddůlního v Příbrami. Po maturitě na příbramském gymnáziu roku 1886 krátce studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, ale ještě téhož roku vstoupil do benediktinského řádu v Břevnově a přijal řeholní jméno Sigismund. Teologii studoval na německé a české univerzitě v Praze, kněžské svěcení přijal v roce 1892. Působil jako kaplan v Machově a Polici nad Metují, později jako farář v Bezděkově nad Metují (1914–24). Od roku 1926 působil v Počaplích u Terezína a od roku 1936 žil na odpočinku ve Rtyni v Podkrkonoší. Na přelomu 19. a 20. Století patřil k hlavním představitelům katolické moderny. Ve své literární činnosti se věnoval poezii, próze, překladům a literární kritice. Překládal z katalánštiny, provensálštiny, francouzštiny, italštiny a latiny. Mezi jeho významná díla patří Dismas (1894), Pietas (1897), Duše v přírodě (1904), Legendy (1904), Děti (1927), Provencálské koledy (1927), odborné studie Láska Aubanelova (1898) a Mirjam - Maria (1903).