Brahma (Hind)
brahma – transcendentní božský zdroj a současně nejvnitřnější podstata vší skutečnosti, totožná s vnitřní podstatou jedince, zvanou átman. Tato totožnost má být zažita v přímé osobní zkušenosti jako důsledek duchovní praxe. Toto pojetí brahma vyplývá z učení upanišad a je podkladem části indického filozofického a náboženského myšlení i mimo školy védántového směru; je např. v pozadí mnoha epizod v epické a puránové literatuře. V raném védském období, jak se zdá, pojem brahma označoval tajemnou moc zvuku či slova (mantra), rituálních a kouzelných formulí a modliteb. Toto pojetí se postupně prohloubilo, zjevně pod vlivem Atharvavédu, kde brahma znamenalo nejvyšší skutečnost. Je ovšem možné, že tento význam v něm byl implicitní již od raného období i ve Rgvédu. V Šankarově advaitové filozofii je brahma prohlášeno za jedinou pravou skutečnost, přičemž zakoušená mnohost manifestovaného světa, včetně individuálních bytostí, je pokládána za výplod iluze (májá), zrozené z nevědomosti (avidjá) a tedy za neskutečnou.
Literatura:
Charpentier, Jarl (1932), Brahman: Eine sprachwissenschaftlich-exegetisch-religionsgeschichtliche Untersuchung, Uppsala.
Gonda, Jan (1950), Notes on Brahman, Utrecht.