Buddha (Hind)
Buddha (asi 563–483 př. n. l.) – „Probuzený“. Obvykle se tímto titulem označuje historická osobnost zakladatele hnutí, které se vyvinulo ve světové náboženství, známé jako buddhismus. V raných (pálijských) buddhistických pramenech je popsán jako princ Siddhattha Gótama z klanu jménem Sákja (v sanskrtu Siddhártha Gautama Šákja), který se ve věku 29 let vzdal světské životní dráhy, aby se věnoval hledání pravdy, po šesti letech došel probuzení a stal se tak „učitelem bohů a lidí“, kterým ukázal praktickou cestu, jak se vymanit z koloběhu životů (samsára) a dosáhnout konečného stavu osvobození, zvaného nibbána (v sanskrtu nirvána). Hlásal též, že i v minulých světových obdobích se obvykle vyskytl jedinec, který se svým vlastním duchovním úsilím stal Buddhou, a předpověděl výskyt budoucího Buddhy jménem Mettejja (v sanskrtu Maitréja). I když snad nebylo Buddhovým úmyslem zcela se rozejít s védsko-bráhmanskou tradicí, alespoň pokud jde o její vyšší duchovní cíle, vyrostlo z jeho působení nezávislé klášterní a náboženské hnutí, které ovládalo po několik staletí valnou část Indie, uspíšilo již dříve probíhající proces úpadku výlučného vlivu bráhmanů na scéně náboženství a tím bezděčně přivodilo nebo podstatně přispělo k ukončení období bráhmanismu. Když pak buddhismus sám počal ztrácet svůj vliv a došlo k oživení předchozí bráhmanské tradice v jejím novém hávu hinduismu, bylo mnohé z toho, co Buddha učil, vtěleno do nově formulovaného hinduistického duchovního výhledu. Buddha byl dokonce začleněn v puránové mytologii do hinduistického panteonu jako devátá inkarnace boha Višnua, byť i s poněkud pochybným úkolem svést nepřátele bohů z pravé cesty. Odpor proti přijetí Buddhy však trval v některých bráhmanských kruzích i nadále, hlavně pro jeho kritiku dědičného postavení bráhmanů a odmítavý postoj k otázce božského původu védských písem. V některých oblastech Indie byl proto jako deváté vtělení Višnuovo zobrazován místo Buddhy Kršnův bratr Balaráma.
Mahájánový buddhismus později vyvinul složitou nauku, v níž historický Buddha (zvaný v mahájánových textech prostě Šákjamuni, tj. mudrc z klanu Šákjů) ustupuje do pozadí a posléze je líčen jako vtělení jednoho z mnoha kosmických tzv. dhjánibuddhů. Ti jsou emanacemi transcendentního prvotního Ádibuddhy a jsou provázeni zástupem bódhisattvů, svých vlastních emanací. V jistých dobách vysílají dhjánibuddhové do samsárového světa svá vtělení, aby uvedli trpící bytosti na cestu vykoupení. Některé tradice hinduismu mají styčné body s tímto učením, hlavně v kontextu tantrismu.