Ceh Rudolf
Ceh Rudolf
ve Špiklicích (dnes Nová Seninka, součást Starého Města, okr. Šumperk)
Farář Církve československé (husitské), jedna z jejích nejkontroverznějších postav. Pocházel z německojazyčné římskokatolické rodiny, vyučil se zámečníkem a při práci v továrně vystudoval reálku a složil i doplňující maturitu na gymnáziu. V roce 1932 nastoupil na římskokatolickou teologickou fakultu do Olomouce, avšak po rozchodu s církví ji opustil a začal studovat na Husově fakultě v Praze. V červenci 1934 byl vysvěcen na kněze Církve československé (husitské), patrně jako její vůbec jediný kněz německé národnosti. Jako vikář působil v Hosticích (1934–35), pak byl zastupujícím farářem a farářem v Hrotovicích (1935–41). V druhé polovině třicátých let přijal nacistickou a antisemitskou argumentaci tzv. německých křesťanů (Deutsche Christen), současně se v letech 1938–39 jako faktický zmocněnec vedení své církve pokoušel o stabilizaci náboženských obcí v odstoupeném pohraničí. Na počátku čtyřicátých let se angažoval v dialogu mezi vedením Církve českomoravské a nacistickým směrem v Německé evangelické církvi. Nedosáhl však kýženého úspěchu a v září 1941 musel narukovat. Koncem války padl do ruského zajetí, po návratu v roce 1946 krátce působil jako vychovatel, snažil se o návrat do duchovní služby, ale nezískal souhlas vedení církve. Nemusel však ani projít retribučním procesem a zakotvil v dělnických povoláních, opakovaně marně se pokoušel o znovuzískání kněžského úřadu.
Literatura:
Martina Kotlíková: „Rudolf Ceh. Němec a oddaný kněz Církve československé ve složitém období 1934–1950.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2006, s. 477–486.