Cohorna Josef (Jan)
Cohorna Josef (Jan)
v Bohuslavicích (okr. Náchod)
v Humpolci (okr. Pelhřimov)
Farář augsburské církve (dnes součást Českobratrské církve evangelické). Studoval na gymnáziu a evangelické teologické fakultě ve Vídni (absolv. 1892, během studia stáž v Erlangen). Po ordinaci se stal vikářem ve Valteřicích (1896), přičinil se o osamostatnění tamního sboru a zůstal jeho prvním farářem (1896–98), pak přešel do Vilémova (1898–1900, uprázdněný sbor pak ještě čtyři roky administroval) a Humpolce (1900–20). Krátce byl jedním z redaktorů Evanjelického církevníku, ale protože odmítal unionistickou linii Ferdinanda Hrejsy, založil si vlastní, důsledně luterský časopis Český evanjelík (1906–13, redaktorem byl v letech 1906–08 a 1913, pak se časopis sloučil s Církevníkem). V Humpolci v roce 1908 rovněž založil evangelický sirotčinec (fungoval do dvacátých let). Církevní vývoj českých evangelíků, směřující ke spojení luterské a reformované církve, nevítal, a když k němu došlo a bylo zjevné, že luterské prvky budou v ČCE potlačovány, podobně jako několik dalších luterských farářů přešel do slovenské evangelické církve (1920–38? profesor na církevním gymnáziu v Lučenci). Jeho nejvýznamnějším teologickým dílem je výklad Lutherova Malého katechismu (1912), který nebyl dobře přijat pro své pravověří (uplatnil se však v českých sborech ve Slezsku), na odpočinku napsal kratší studii Jan Jeník, kazatel českých vyhnanců v Berlíně a první dva čeští misionáři mezi pohany Josef Daniel Jeník a Karel August Pácalt (1940).