Diviš Ivan
Diviš Ivan
v Praze
v Praze
Básník, člen římskokatolické církve. Narodil se v rodině bankovního úředníka, během gymnaziálních studií v rodišti byl v roce 1942 zatčen gestapem a krátce vězněn. Po válce pracoval v knihkupectví a nakladatelství Václava Petra, zároveň studoval filosofii a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1945–49). V padesátých letech působil jako korektor v redakci Rudého práva a později jako soustružník, v následující dekádě byl redaktorem poezie v nakladatelství Mladá fronta a mohl i sám publikovat. Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V roce 1964 konvertoval ke katolictví. Po srpnu 1969 emigroval do západního Německa, kde pracoval jako knihovník a redaktor v Rádiu Svobodná Evropa. Do Prahy se vrátil v roce 1997. Jeho poezie je charakteristická expresivním jazykem, neologismy, sarkasmem a hlubokým existenciálním prožitkem. Často reflektoval krizi moderní civilizace, duchovní prázdnotu a hledání smyslu v křesťanských hodnotách. Mezi jeho významná díla patří První hudba bratřím (1947), Uzlové písmo (1960), Rozpleť si vlasy (1961), Deník molekuly (1962), Eliášův oheň (1962), Morality (1963), Chrlení krve (1964), Umbriana (1965), V jazyku Dolor (1966), Sursum (1967), Thanathea (1968), Noé vypouští krkavce (1975), Přece jen (1977), Křížatky (1978), Průvan (1978), Beránek na sněhu (1981), Odchod z Čech (1981), Žalmy (1986), Obrať koně! (1988), Moje oči musely vidět (1991), Tresty (1994), Verše starého muže (1998), Teorie spolehlivosti (1994; soubor deníkových záznamů, reflexí a básní z let 1960–1994).
Literatura:
Jiří Zizler: Ivan Diviš. Výstup na horu poezie. Host, Brno 2013.