Dohnal Eliáš Antonín
Dohnal Eliáš Antonín
v Hluku (okr. Uherské Hradiště)
Bývalý římskokatolický a poté řeckokatolický řeholní kněz (basilián), později zakladatel neoficiální struktury označované jako Byzantský katolický patriarchát (BKP, dohnalité). Od roku 1966 studoval v litoměřickém kněžském semináři. Roku 1972 byl vysvěcen na kněze a v letech 1975–81 působil ve Slušovicích, 1981–85 v Budišově. Počátkem osmdesátých let patřil mezi první aktivní kněze v charismatické obnově, současně ostře vystupoval proti okultním prvkům ve zbožnosti. V roce 1985 byl vyšetřován komunistickou Státní bezpečností a obviněn z údajné propagace nacismu, nakonec byl ale jen přemístěn do farnosti Moravská Třebová a pak do tzv. věznice sester v Bílé Vodě u Javorníku. Téhož roku ztratil státní souhlas s vykonáváním duchovní služby. Zpět jej získal v roce 1987, 1987–90 působil jako farář v Dvorcích. Roku 1991 nastoupil noviciát v Řádu svatého Basila Velikého (OSBM, basiliáni) ve Varšavě, 1992 byl představenými poslán do basiliánského kláštera v Trebišově (Slovensko). Mezi lety 1993–97 vyučoval dogmatiku na Řeckokatolické bohoslovecké fakultě v Prešově. Roku 1997 byl zvolen představeným nově vzniklé kontemplativní větve OSBM Comunita vitae monasticae, ale už koncem roku 1998 byla komunita zrušena a otec Eliáš Dohnal dán do izolace. Roku 1999 obhájil na Karlově univerzitě v Praze doktorskou práci Psychologický aspekt termínu EIS TA IDIA v mariologii (Ph.D.). Po založení české delegatury OSBM při kostele sv. Klimenta v Praze (vznik 2000, zrušena 2004), působil v klášteře na Sázavě, kde zodpovídal za duchovní formaci noviců. Od roku 2003 misijně sloužil na Ukrajině. V roce 2008 oznámil spolu s dalšími třemi basiliány, že přijal biskupské svěcení. Synod těchto biskupů následně vyhlásil Ukrajinskou pravověrnou řeckokatolickou církev a 5. dubna 2011 byl biskup Eliáš (Dohnal) zvolen patriarchou nově vytvořeného Byzantského katolického patriarchátu. Nepovažují se za patriarchát ve vlastním slova smyslu, ale za kolegium teologů, kteří hájí ortodoxii (pravověrnost víry) před heterodoxií (současnými herezemi), kam zahrnují také současnou vatikánskou reprezentaci katolicismu, proto oznámili své oddělení od současného Svatého stolce. Společenství se opakovaně dostává do konfliktů s ukrajinskými bezpečnostními úřady, které považuje za konfesně motivované pronásledování. Biskup Eliáš působí také literárně: Epikléze: Duch Svatý v byzantské liturgii (2000), Čtyři slova z Ukrajiny (2005, spoluautoři Metoděj R. Špiřík, Markian V. Hitiuk), Klement, učeň apoštola Petra (2019), Mučedníci a jiní svatí (2021–22).