Dokulil Jan
Dokulil Jan
v Mastníku (okr. Třebíč)
ve Svitávce (okr. Blansko)
Římskokatolický kněz, básník. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči (1929) studoval krátce češtinu a angličtinu na Filosofické fakultě UK v Praze, poté teologii v Brně (1930–35). Na kněze byl vysvěcen v roce 1935, působil jako kaplan v Protivanově, Třebíči a Měříně, od roku 1937 jako kooperátor, později farář v Uhřínově u Velkého Meziříčí. Za druhé světové války se aktivně zapojil do odboje: ukrýval židovské rodiny, příbuzné parašutisty Jana Kubiše a manželku generála Ludvíka Svobody. Po únoru 1948 byl označen za nepřátelského kněze. V červenci 1950 unikl zatčení a sedm let se skrýval u farníků na Vysočině. V roce 1957 byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení za údajnou velezradu. Vězněn byl ve Valdicích, Leopoldově a na Mírově. V roce 1965 byl propuštěn ze zdravotních důvodů, v roce 1967 rehabilitován. Od roku 1968 působil jako administrátor farnosti ve Svitávce. Jeho literární tvorba je spojena s katolickým okruhem revue Akord. Debutoval sbírkou Křížové dni (1935), následovaly sbírky Tvým slovem (1937), Lidský živote (1940), Tváří v tvář (1947). Po roce 1989 vyšly posmrtně Verše z pozůstalosti (1994) a Loučení (1995). Překládal duchovní poezii z latiny, němčiny a angličtiny.