Duka Dominik
Duka Dominik
v Hradci Králové
Římskokatolický kněz, 36. arcibiskup pražský. Narozen jako Jaroslav Václav Duka. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové pracoval jako zámečník a absolvoval základní vojenskou službu. V roce 1965 nastoupil na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, v roce 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen v roce 1970. V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, poté pracoval jako rýsovač v plzeňské Škodovce a zároveň se věnoval ilegální činnosti v rámci dominikánského řádu. V roce 1981 byl za svou činnost odsouzen k 15 měsícům vězení, které si odpykal v Plzni-Borech. Ještě za komunistického režimu byl (v utajení) v roce 1986 jmenován provinciálem České provincie dominikánů, tuto funkci vykonával do roku 1998. V letech 1990–99 přednášel biblické vědy na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1998–2010 byl biskupem královéhradeckým, od roku 2010 arcibiskupem pražským a primasem českým (rezignoval 2022). V únoru 2012 byl jmenoval kardinálem. Autor děl Škola vnitřní modlitby (1991), Úvod do Písma svatého Starého zákona (1992), Zápas o člověka: nástin biblické antropologie (2007), V duchu pravdy. Rozhovor o sobě, o historii, o společnosti, o církvi, o diecézi, o Bohu (2008), Tradice, která je výzvou (2011), Glosy Dominika Duky 2011 (2012), Glosy Dominika Duky 2013–2014 (2015), Zpověď. Životní pouť a vyznání kardinála Dominika Jaroslava Duky (2023).