Ebertová Anežka
Ebertová Anežka
v Opočně (okr. Rychnov nad Kněžnou)
v Praze
Teoložka a duchovní Církve československé (husitské). Vystudovala Husovu čs. evangelickou fakultu bohosloveckou a Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1949 přijala kněžské svěcení. Následujícího roku začala působit jako asistentka na (již rozdělené) Husově československé bohoslovecké fakultě, kde roku 1952 získala doktorát z teologie (ThDr.). Od roku 1956 byla vedoucí katedry sociální teologie, v roce 1964 se stala docentkou a v roce 1966 profesorkou. Byla členkou mezinárodních ekumenických grémií, v osmdesátých letech 20. století byla tajemnicí Ekumenické rady církví v České republice. Působila také jako redaktorka periodik Církve československá (husitské). Byla evidována jako tajná spolupracovnice komunistické Státní bezpečnosti. Po roce 1989 Husitskou teologickou fakultu, nově včleněnou do Karlovy univerzity, opustila a od roku 1995 působila jako farářka v náboženských obcích Praha-Vyšehrad a Podolí. Odborně se zabývala tématy sociální angažovanosti křesťanů a církví a problematikou žen v církvi a ekumeně, její dílo bylo konformní vůči komunistickému režimu. V tomto chuchu vypracovala jeden z autoritativních církevních dokumentů, Základy sociálně etické orientace CČSH, přijatý na VI. sněmu církve v roce 1981. Je autorkou knih Úvod do sociální teologie (1967), Základy sociálně etické orientace církve československé husitské (1983) či Křesťanské ženy z Československa zvou ke Světovému dni modliteb 2. března 1990 (1989). Jejím manželem byl kněz CČS(H) Jaroslav Ebert (1920–1958).
Literatura:
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 116–117.