Eichler Karel
Eichler Karel
ve Velkém Meziříčí (okr. Žďár nad Sázavou)
v Brně
Římskokatolický kněz, vlastivědný spisovatel a hudebník. Pocházel z měšťanské rodiny velkomeziříčského krupaře. Po absolvování reálky v Poličce a gymnázia v Brně byl roku 1870 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan a farář v Hovoranech, Kurdějově a Hodoníně, poté studoval kanonické právo v papežské koleji Anima v Římě. V letech 1874–80 vyučoval církevní dějiny a kanonické právo na bohosloveckém ústavu v Brně a zároveň redigoval katolický časopis Hlas. Od roku 1880 působil na faře ve Veverské Bítýšce, kde vznikla převážná část jeho díla, zaměřeného na regionální historii, topografii a duchovní kulturu. Roku 1892 odešel do Brna, kde až do smrti žil v ústraní. Mezi jeho nejznámější spisy patří Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku (1887–88) a Paměti panství veverského (1891), dále vydal např. Římské upomínky na naši vlasť (1892), modlitební knihu Cesta k věčné spáse (1912) nebo studii Chudobinské ústavy moravské (1887). Přispíval též do periodik Hlas, Obzor a Moravská orlice.