Ekart Vladimír
Ekart Vladimír
ve Vsetíně
?
Kněz Církve československé (husitské), později pracovník Státního úřadu pro věci církevní. Po středoškolských studiích ve Valašském Meziřící nastoupil v roce 1930 na Husovu ččeskoslovenskou evangelickou fakultu bohoslovbeckou a v červnu 1932 byl vysvěcen na kněze CČS(H). Krátce působil jako pomocný duchovní v Olomouci, od roku 1934 v Bystročicích a od roku 1937 v Bohuňovicích. V roce 1945 byl jmenován tajemníkem Olomoucké diecéze, abšak ještě téhož roku z církve vystoupil a jako člen Komunistické strany Československa se stal úředníkem Zemského národního výboru v Brně (1945–46) a ministerstva informací (1946–48), respektive ministerstva školství (1948–49). V roce 1948 přešel do církevního odboru ministerstva školství a v roce 1949 se stal jedním z vedoucích pracovníků nově zřízeného Státního úřadu pro věci církevní. Byl hlavním iniciátorem (dočasného) zákazu Církve adventistů sedmého dne (1952–56), který chápal jako zkušební pokus, po němž měly následovat podobné kroky vůči dalším menším křesťanským církvím. Z úřadu musel odejít v roce 1952, následujícího roku byl zatčen a vyšetřován kvůli devastacím a zpronevěře majetku při likvidaci klášterů v roce 1950; vyšetřování však bylo z politických důvodů zastaveno. Po několikaletém angažmá v dělnických profesích se Ekart se vrátil do Státního úřadu pro věci církevní, resp. církevního odboru ministerstva školství (od roku 1956) v nižší pozici, pracoval zde až do roku 1968.
Literatura:
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 117–118.