Fa-sien (Buddh)
Fa-sien [faxian] – žil na přelomu 4. a 5. století; čínský buddhistický mnich a poutník, který vyšel z Číny roku 399 a přes Tun-chuang, Chotan a himálajské průsmyky dospěl do Indie, kde pobýval v letech 404–409. Sbíral buddhistické texty, hlavně různé verze Vinajapitaky. Strávil dva roky též na Šrí Lance a do Číny se vrátil přes Jávu a Sumatru roku 414. Ve spolupráci s Buddhabhadrou přeložil do čínštiny Maháparinirvánasútru a Vinajapitaku školy mahásangha. Potom sepsal své slavné dílo Fo-kuo-ti, Zápisky o buddhistických zemích, jeden z nejvýznamnějších zdrojů informací nejen o stavu buddhismu v Indii koncem 4. a počátkem 5. století, nýbrž vůbec o dějinách a kultuře Indie v té době.