Frinta Antonín
Frinta Antonín
v Novém Městě nad Metují (okr. Náchod)
v Praze
Slavista, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z evangelické rodiny, maturoval na gymnázium v Hradci Králové (1902). Vystudoval filologii na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (PhDr. 1907, během studií stáž v Paříži), pak působil jako středoškolský profesor v Praze, Kostelci nad Orlicí, Mladé Boleslavi a Plzni, v letech 1919–41 rovněž na pražské konzervatoři. V roce 1916 se na filosofické fakultě habilitoval ze slovanské filologie, habilitace však byla z politických důvodů potvrzena teprve v samostatném Československu (1918). Řádným profesorem bulharistiky a sorabistiky byl jmenován v roce 1945, penzionován 1958. Již před první světovou válkou byl výrazně činný v Kostnické jednotě (později se stal jejím předsedou), v meziválečném období vedl knihovnu Husova domu (dnešní knihovnu Evangelické teologické fakulty UK), v letech 1931–39 a 1946–48 byl vedoucím redaktorem časopisu Slovanský přehled. Roku 1947 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Badatelsky se Frinta věnoval především srovnávací slovanské fonetice (Novočeská výslovnost, 1909; Fonetická povaha a historický vývoj souhlásky „v“ ve slovanštině, 1916) a kulturním dějinám (Náboženské názvosloví československé, 1918; Bohemismy a paleoslovenismy v lužickosrbské terminologii křesťanské a jejich dějepisný význam, 1954; Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, 1955), vedle toho zpracoval řadu drobnějších, spíše popularizačních děl z dějin českého protestantismu (mj. sborník Čeněk Dušek, 1933), přispíval do evangelických časopisů.
Literatura:
Josef Kurz: „Slavistické dílo profesora Dr Antonína Frinty.“ Slavica Pragensia 1, 1959, s. 3–13; Michal Flégl: „Antonín Frinta a jeho přínos historické vlastivědě.“ Muzejní a vlastivědná práce / Časopis Společnosti přátel starožitností 43/113, 2005, 1, s. 51–53.