Funda Otakar A(ntoň)
Funda Otakar A(ntoň)
v Praze
Filosof, původně farář Českobratrské církve evangelické. Jméno Antoň přijal po manželce. Po absolvování Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (1965) působil jako vikář ČCE v Tachově a Podbořanech (1965–66) a v Mostě (1967–72). V letech 1966–67 studoval teologii v Basileji (Dr. theol. 1971), jeho doktorát však nebyl v Československu uznán (ThDr. na Komenského fakultě získal 1981). Následně byl farářem 2. sboru v Praze-Žižkově (1972–87) a tajemníkem synodní rady (1987–90). V roce 1990 se habilitoval na Husitské teologické fakultě UK (dřívější habilitace na evangelické fakultě mu nebyla umožněna), kde učil v letech 1990–93, pak přešel na Pedagogickou fakultu UK. Od roku 1995 působil rovněž na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2003 byl jmenován prfesorem filosofie. Již jako evangelický teolog se Funda věnoval tzv. nenáboženské interpretaci křesťanství, zdůrazňující existenciální rozměr víry (Víra bez náboženství, 1994). Tyto pozice na konci osmdesátých let opustil ve prospěch filosofického porozumění lidské existenci s toliko vnějším, religionistickým zájmem o křesťanství a jeho dějiny (Křesťanství, jev lidských dějin a kultury, 1992; Ježíš a mýtus o Kristu, 2007; K filosofii náboženství, 2017). Začal se hlásit k humanistickému ateismu.
Literatura:
Tomáš Bubík: Úvod do české filozofie náboženství. Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 162–166.