Gorazd
Gorazd
v Hrubé Vrbce (okr. Hodonín)
v Praze
Pravoslavný biskup a světec. Narozen jako Matěj Pavlík, jméno Gorazd přijal při biskupském svěcení v září 1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté vystudoval římskokatolickou teologickou fakultu v Olomouci, kde byl zapojen do činnosti Slovanského kroužku. V roce 1902 byl vysvěcen na kněze, působil v Karlovicích a Brumovicích. V letech 1906–20 zároveň soukromě studoval psychologii a psychiatrii a věnoval se pastoraci v Ústavu pro choromyslné v Kroměříži, v roce 1914 obdržel vyznamenání od olomouckého arcibiskupa. Hlásil se k hnutí katolické moderny, v roce 1918 založil časopis Právo národa (od 1920 Český zápas) a v lednu 1920 se podílel na vzniku Církve československé (husitské). Pro Církev československou vypracoval první směrnice, v roce 1921 byl zvolen správcem její moravsko-slezské diecéze a moravsko-slezským biskupem. Téhož roku byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu. V Církvi československé (husitské) přitom od počátku reprezentoval pravoslavné křídlo, jež stálo proti modernistickému a liberálnímu křídlu Karla Farského. V roce 1922 Pavlík/Gorazd odjel na misijní cestu do Spojených států amerických, kde založil sedm náboženských obcí mezi českými a slovenskými přistěhovalci. Před jeho návratem v církvi převážil směr Farského a nastal konflikt, v roce 1924 Gorazd se svými stoupenci z církve vystoupil. Následujícího roku se stal duchovním správcem České náboženské obce pravoslavné v Praze, která byla státem uznána roku 1929. Českou pravoslavnou obec vedl do své smrti. V roce 1942 po atentátu na Heydricha pomáhal ukrývat atentátníky v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, následně byl gestapem zatčen, odsouzen k trestu smrti spolu s Janem Sonnevendem, Václavem Čiklem a Vladimírem Petřkem 4. září 1942 zastřelen. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka. V září 1987 byl v pravoslavné církvi kanonizován jako sv. Gorazd II. Jako teolog a náboženský publicista se věnoval studiu života sv. Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Je autorem děl O úkolech a orientaci Církve československé (1922), Lidový sborník modliteb a zpěvů pravoslavné církve (1933), Život svatých Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu (1936), Pravoslavný katechismus (1940) a Pravidla pro duchovní osoby české pravoslavné eparchie (1941).
Literatura:
Jaroslav Šuvarský: Biskup Gorazd. ÚCN (Metropolitní rada pravoslavné církve v ČSSR), Praha 1979; Pavel Aleš: Gorazd – Z díla. Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1988; Pavel Aleš: Pastýř a martyr. Univerzita P. J. Šafárika, Košice 1995; Martin Jindra: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 152–158; Pavel Marek: Biskup Gorazd (Pavlík). Životní příběh hledání ideální církve pro 20. století. Univerzita Palackého, Olomouc 2019; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 391–393.