Hácha Emil
Hácha Emil
v Trhových Svinech (okr. České Budějovice)
v Praze
Právník a politik, člen římskokatolické církve. Syn berního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Českách Budějovicích vystudoval práva na české Karlo-Ferdinandově Univerzitě v Praze (JUDr. 1896). Působil jako soudce Nejvyššího správního soudu ve Vídni a po vzniku Československa se stal prezidentem analogického soudu českého (1925–38). Byl uznávaným odborníkem na správní a mezinárodní právo, překladatelem anglické literatury (např. Jerome K. Jerome) a literárním esejistou. Po abdikaci Edvarda Beneše byl 30. listopadu 1938 zvolen prezidentem Česko-Slovenské republiky. 14. března 1939 byl v Berlíně pod nátlakem donucen souhlasit s okupací zbytku Čech a Moravy. Následující den byl jmenován státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava. Jeho funkce byla převážně reprezentativní, skutečnou moc držel říšský protektor. Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 se jeho postavení dále zhoršilo a stal se zcela izolovanou postavou bez politického vlivu, v pozdějších válečných letech byl navíc těžce nemocen a sotva vnímal své okolí. Přesto byl po osvobození Československa 13. května 1945 zatčen a internován v pankrácké vězeňské nemocnici, kde take zemřel. Autor četných odborných prací, např. O stavebním konsensu (1909).
Literatura:
Tomáš Pasák: JUDr. Emil Hácha. 1938–1945. Horizont, Praha 1997; Josef Kliment: U obětovaného prezidenta. Academia, Praha 2019; Vít Michálek: Prezident lidskosti. Životní příběh Emila Háchy. Academia, Praha 2020.